Tak dlouho říkal HOP, až mu přeskočilo ...

Nesnáším vypravování

24. července 2013 v 13:12 | *bláznivá-sestřička* |  Mé zážitky
Rozhodla jsem se, že strávím pár dní u mých prarodičů a mámy v rodinném domečku. Využiju v tomhle počasí dvorek s trávou a napustím malému bazén. Prostě idylka. Malej řádí, menší leží v kočárku a babička ho houpe.
Leč zrovna v tomto týdnu máme očkování V. A tak jsme se dnes ráno začali vypravovat. Dávala jsem dohromady tašku, obíhala byt, abych na něco nezapoměla. A samozřejmě přišla babička (bydlí v přízemí, já pobývám v patře).

"Jé babi, zrovna balím a za chvilku razíme k doktorce" pronesla jsem.
"A nebudu ti tu vadit?" zeptala se babička.

Popravdě to, že balím jsem jí řekla právě z toho důvodu, aby věděla, že mám fofry a nemůžu se vybavovat. Ale řekněte té stařence rovnou do očí, že vadit bude.... No to nejde.

"Ne, nebudeš, jen nemůžu vykecávat" povzdechla jsem si.

Babička s sebou přivedla ještě oba naše psy. Takže jsem se nejen vyhýbala mému batoleti, které splašeně řádilo a dělalo ten největší binčes, ale i dvoum psům, kteří si snad mysleli, že jim na zem z kabelky vysypu piškoty! Kolikrát jsem o ně zakopla a měřák zlosti v mé hlavě červenal.
Babička si sedla přímo před mou tašku s věcma, párkrát jsem se tam natáhla a pak to vzdala a tašku si přestěhovala. A v tu chvíli se babička zvedla, chodila po bytě a začala rozhovor. Křičící UáááSmějící se

No dobrá, pár vět ze slušnosti a pak nadávání na psa. Babička pochopila a odvedla pesany dolů. "Díky díky" pomyslela jsem si a pobrala všechny věci a děti a také zamířila dolů a na dvorek. Prošla jsem kolem kočáru, který také musím vzít do auta! Vojtíška jsem zapásala, Dáda ještě běhá po dvorečku a vracím se pro kočár... Chvíli jsem si myslela, že jsem asi úplně hloupá, nebo mám halucinace. Kočár tu nebyl. Vždyť jsem ho teď viděla!
Jo, babička ho z dobré vůle odvezla za roh, aby nepřekážel Mrkající nevím teda, kdy to stihla!

Uklízím kočár do kufru a přitom volám na D., aby: Nelezl do bazénu! Nelehal si na psa! Nepsal křídama na zeď!
Konečně jdu pro D, že ho také zapásám a pojedem. Když se k němu blížím, cítím ale nepříjemný fétor.... Ano, našlápl si.... jak já říkám- E-E.

A v tuhle chvíli už mi byla ranní sprcha k ničemu! Toaletní voda taktéž. Zpocená jsem se naložila do auta a vyjeli jsme.



U doktorky mi přišla sms od sestry. KUP MI MELOUN
Nooo, chvilku jsem přemýšlím, zda to vůbec zvládnu. Zkusím to a uvidím.
Od doktorky k Tescu. Jedno dítě v autosedačce do vozíku, druhé dítě do sedátka. A jedem.
Už u dveří Tesca pozoruji, že mám vadný vozík a špatně se řídí! Proč já!
A tak kličkuji uličkami k ovoci. Dojedu k melounům, kouknu do hluboké bedny a zhrozím se! Takové velké melouny! Vždyť už se mi nikam nevejde!
A tak se nahýbám do bedny, čučí mi jen zadek, lovím a přehrabuju ty X-kilové macky. Posléze vytahuji můj úlovek. Nejmenší meloun ze všech, ale stále dost velký, že se mi do vozíku už nevejde. Vezu ho napůl na autosedačce, napůl opřený o stěnu košíku. Vozík teď už tuplem nejde řídit a já jsem ještě nucena vyhýbat se pár lidem, kteří nemají nic jiného na práci, než vykecávat v uličkách obchodu (psáno s nadsázkou, občas to dělám taky S vyplazeným jazykem)

Zaplaceno, vracíme se k autu. Odemykám dveře.
A teď mi řekněte, koho napadlo postavit parkoviště na kopečku Překvapený No nemohla jsem uložit děti do auta, neb mi vozík ujížděl! Zatarasila jsem ho nohou a jak akrobat poutala pásy natažená do auta. Komedie hadr.
Jsem ráda,že už jsem doma!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama