Tak dlouho říkal HOP, až mu přeskočilo ...

Září 2011

Chmurné dny

19. září 2011 v 11:30 | *bláznivá-sestřička* | 
Přeju pěkný den. I když tak pěkný není. Za okny je šedavo a na okapech doznívají zvuky děště. Čekám, jestli se rozjasní, nebo dnešní den strávime doma. Daníkovi jsou už tři měsíce. Stalo se mnohé a za ten čtvrt rok jsem se hodně naučila. Ale stejně si někdy připadám dost ztracená. A tyto chmurné deštivé dny tomu přispívají. Tříměsíční dítě se neumí samo zabavit a tak je na mě, abych obstarala zábavu. Tedy, střídám se poctivě s kolotočem a hrazdičkou nad postýlkou. Ale asi jsem z nich nejlepší. Mužu totiž Danečka zvednout do vzduchu a projít a s ním celý byt. Ruce, mám pocit, mi po chvilce sahají až na zem, Daník těžkne víc a víc, ale musím si zachovat optimistický postoj a veselý hlas a vyprávět mu, kolem čeho právě procházíme k čemu to slouží. No, taková exkurze po bytě. Daník se tváří velice chápavě, někdy dokonce pokyvuje hlavou, jako světaznalý politik. Někdy otevře pusinku v ůžasu a někdy se směje, co si my dospělí nevymyslíme za vynálezy. Třeba takové zrcadlo, nebo televize, to je teda věc!
Za námi muže stepovat uklízečka s mopem, protože Daník zaseknutý v úžasu a s otevřenou pusinkou, produkuje nepřeberné množství slin, které pod tíhou gravitace končí na zemi.
A když jej omrzí nošení a koukání po bytě, nastává chvíle pro maminku, aby si zopakovala, jaké to bylo, být malá. A tak začínám se svým hereckým uměním. Zkouším, jaké grimasy muj obličej svede, jaké zvuky dokážu vydat z hrdla a někdy jsem i v užasu jakou mám stabilitu, když se nad Daníkem skláním v neuvěřitelném uhlu, nebo ho zvedám z postele a ruce se mi záhadně překříží a Daník se přitom zavrtí... Z fleku bych mohla dělat herce, či akrobata.
Daník má pusinku od ucha k uchu a občas mu unikne slastné zachrochtnutí a hýknutí, z čehož se zase blahem rozplývám já. A tak si tak navzájem děláme dobře.
Dokud se mu usměv nezkřiví a nenastane denní detektivka. Pláč- ten hrozný pláč a zjišťování, proč k němu došlo. Jako první pomoc hned přijde na řadu mlíčko. Daník hltá (jak jsem četla v jednom deníčku - blbej sací reflex), vypadá spokojeně. Ale po napapání znovu pláče. Tak snad bolavé bříško? Na řadu pak přichází řada postupů, jak mu ulevit. Poloha se skrčenými nožičkami, cvičení, masáže, mazání, nahřívání bříška. Ale většinou nic nepomáhá... A tak to dopadne buď tak, že sedíme oba vyčerpaní a uplakaní na gauči a já ho chovám v houpavém rytmu (jak scéna z filmu, kde se pohupuje blázen), nebo chodím po bytě s Daníkem na ruce, přitom ho natřásám a houpu a zpívám písničky a ještě někdy zvládnu pokukovat po televizi, nebo trochu poklízet, za čož bych si zasloužila zlatou medaily:-)
`Daník už začíná plakat- hračky na kolotoči si s ním totiž odmítají povídat, jak by chtěl. A tak musím letět :-)